Bledá 5. 3/3

2. května 2012 v 16:24 | selena-m |  Díly mé knihy

Část 5. Trest za přestupky 3/3



Sotva jsme přijely, ubytovaly jsme se. Překrásné to tam sice moc nebylo, ale šlo to přežít. Na pokoji jsme byly ještě s nějakou Rebekou, a Angelinou. Skamarádily jsme se, ale hned nějaké nejlepší kmošky jsme nebyly. Obědy? Fuj, fuj, ale ještě jednou fuj! Dušení pásovci, zkažené maso s mrkví, shnilé ovoce a HODNĚ gumový rohlík atd. se fakt jíst nedal! Já to většinou vysypala do květináčů. A my po tomhle jídle potom musely mýt nádobí. Po hrách jsme uklízely náčiní (i když jsme se her účastnit nesměly), kolem desáté jsme chodily kolem pokojů, a řvaly: ,,Večerka! Večerka! Zhasínejte všechny světla!" . Nechápu to. Monstra, a mají večerku! Pěkně blbý a idiotský "tábor"! Mě se tu nelíbí! Už se těším na zpáteční cestu! ,,Nesmíme se účastnit her, ale hlavně že za ty co to hrají musí uklízet náčiní!" začala jsem si stěžovat. ,,A to teprve ty jídla! Fuj!" přidala se ke mně Betty. ,,Hlavně, že oni ty hodňoučké dětičky můžou žrát pizzy, hamburgery, hranolky, ale jen my musíme jíst ty hnusy!" začala jsem si stěžovat znovu, a vzteky jsem rozbila vázu o stůl. ,,Jo, jo! Jsme tu za trest, to si nepamatuješ?" zeptala se mě Betty, vzdychla si, a sedla si na postel. ,,Jo, jasně! Nic si nepamatuju! Dali my sníst jedovatý houby! Jasně že pamatuju! Nejsem střelená! Ale stejně si myslím, že je to tu horší jak ve vězení!" řekla jsem, a sedla si vedle Betty. ,,O tom nepochybuji, ale pochybuji o tom, že se nějak dostaneme odsud! Do konce tohohle týdne to nevydržím, a to je teprve pondělí! Došlo ti, že nás tu vyhladoví?!" řekla Betty, vstala z postele, a dupla nohou na zem tak, že div se nepropadla do dolního patra. ,,Ne, jsem šílenec, který to neví! Přestaň se mě už laskavě ptát, na tak primitivní otázky!" naštvala jsem se, a dupla. Jenže to už to patro nevydrželo. Rupla podlaha, pak byla na zemi prasklina, a už jsme se s Betty najednou hroutili dolů. Dolů, do dolního patra. Ale sakra. Propadli jsme dírou ne do něčího pokoje, ale do kabinetu ředitele ,,táboru". ,,Monstra?! Vy smíte ve volném čase propadat stropy?! Máte na to aspoň povolení?! Nemáte!" začal se vztekat ředitel, pan Jiří Hallowen (ohnivý muž). ,,Okamžitě volám autobus, a okamžitě vy dvě jedete z tohohle táboru třeba do Prčic! Hlavně už se sem nevracejte!" sotva to dořekl, zvedl telefon. ,,Super!" řekly jsme s Betty téměř současně, a plácli si. Kolem té asi čtvrté hodiny ráno si pro nás přijel autobus, a my jely domů. ,,Doufám," začala Betty, ,,že už se nám toto nestane!" ,,Bych prosila!" řekla jsem jí na to. ,,S tím propadlým stropem jsme měly ale kliku" pokračovala jsem, a chvíli na to jsem volala na pana řidiče: ,,Pane řidiči, prosím, zastavil bys jste nám támhle u toho bufetu?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama