Bledá 4. - 2/3

2. května 2012 v 16:23 | selena-m |  Díly mé knihy

Část 4. Trest za čin 2/3

Muž nás ,,položil" na zem, přivázal nás ke kovové tyči abychom se nemohly odkutálet pryč, a odešel. ,,Au! Můžeš se laskavě přestat tak mačkat?!" začala na mě hned po odchodu černého muže ječet Betty. ,,Nemůžu! Už si sis snad všimla, že je ta síť moc malá?!" oplatila jsem jí to. ,,Hele, nechme toho, raděj budeme přemýšlet o tom, jak se odsud dostat!" řekla Betty zase jednu ze svých geniálních rad. ,,Přemýšlet? Já?" řekla jsem rebelsky. ,,Jo! Přemýšlet!" řekla Betty, a začala zkoumat zámek na síti, a také přemýšlela, kdo by mohl mít klíč, nebo jestli je dokonce někde v místnosti. ,,Hele, vidíš támhle ten zlatý klíč na stěně? Mohl by být od tohohle zámku!" řekla jsem pojednou. ,,Ale asi není, vidíš vedle něj ten houf stříbrných, kovových, zlatých, a bronzových klíčů? Nemusí to být on!" řekla Betty. ,,A proč je teda ten oddělený klíč oddělený, a proč je víc zlatý a čistější než ty ostatní?" neodpustila jsem si poznámku. ,,Máš pravdu, nevím, proč by ty příšery oddělovaly jiný klíč!" přiznala Betty. ,,Třeba nás chtějí zmást! Nebo třeba ten únos z lesa neplánovaly do předu, a měl tu být někdo jiný, s tedy jiným klíčem, a to třeba bude tenhle zlatý oddělený!" neodpustila jsem si další poznámku. ,,A zase máš pravdu! Jak se tedy odsud dostaneme, a jak zjistíme, který patří sem! Budeme asi muset vyzkoušet všechny, ale jak se k nim dostaneme? Jsme nejméně na metr daleko, a přivázány ke kovové tyči!" podotkla Betty. ,,Probereme to potom, jo? Někdo se sem blíží! Myslím, že zase ten černej chlap!" řekla jsem, a pokrčila se, aby mě chlap moc neviděl, ale bylo to marné. Chlap nás odvázal, a nesl přes rameno ještě pořád v síti do jiného stanu v kempu. ,,Nechápu, co po nás chtějí!" začala jsem šeptat. ,,Taky nevím, a je mi to jedno… zatím." odpověděla Betty, ale to už jsme byli pod střechou jiného stanu. Černý chlap nás položil, zapíchl do země kůl, a přivázal k němu síť společně s námi. Pak odešel. Před námi bylo otočené křeslo. Samozřejmě zády k nám. Dole z něj koukaly dvě, takové okousané, zelené nohy… Byly i tak trošku namodralé. Najednou se křeslo otočila. Seděl v něm otrhaný zombie, v OPRAVDU nemoderním obleku. To snad ani nebyl oblek, ale kalhoty z otrhané látky, a tílko měl asi z pytle, s dvěma dírkami na ruce. Místo hlavy s aspoň kousíčkem kůže a vlasů, měl jen holou lebku. ,,Milá Slečno di Mercuriová," začal. ,,dopustila jste se hned dvou přestupků, které nevyhovují duchařským zákonům." ,, Jakých dvou přestupků p… pane?" začala jsem tak napůl koktat. ,,Co pak jste si nevšimla, Slečno di Mercuriová, že vaše pravá ruka - Slečna Daulerová ví o vaší existenci, neboli o tom, že jste nemrtvá? Neboli duch? A druhý přestupek je, že parta matek dětí viděla, jak vámi prošlo prostěradlo, a matky měly podezření o vaší ,,nenormálnosti" , přesněji řečeno, že měly podezření, že jste duch, což je pravda, a duchařské zákony silně odporují a zakazují, aby nikdo jiný, než dotyčný, nebo někdo z nemrtvých a dalších zrůd věděl o naší existenci." začal vysvětlovat zombie. ,,Betty je moje nejlepší kamarádka, musí to vědět, a tak to s těmi mámami byl omyl! Neudělala jsem to naschvál!" rozčílila jsem se, a zkoušela jsem se dostat ze sítě. ,,Je mi líto, Slečno di Mercuriová," začal znovu zombie, ,, ale obávám se, že budete muset před duchařský soud." ztuhla jsem. ,,A budu aspoň odsouzena k PŘIMĚŘENÉMU trestu ještě do dnešních sedmi hodin do rána?" zeptala jsem se, ještě celá dřevěná. ,,O to se nebojte, soud začne v jednu hodinu. Odsouzena budete asi tak kolem té třetí." řekl zombie, zvedl se, a chystal se k odchodu. ,,Počkejte!" zavolala jsem ještě na něj. Zombie se otočil. ,,Budu moci ještě po odsouzení rychle zaběhnout domů?" řekla jsem. ,,To nevím, ale asi ano, trest většinou nezahrnuje vězení, spíše bude tělesný, ale o tom silně pochybuji, nebo budete prostě někam odvezena. Něco jako tábor, ale jen na týden, a navíc tam budete makat." řekl zombie, a odešel. My pořád trčely v síti.Ve tři čtvrtě na jednu nás nějací dva vlkodlaci vyndaly ze sítě, a vedli před sebou. Posadili nás do lavic u soudu, a stoupli si za nás. Soud začal. Začali mě vyslýchat. Nakonec z toho vyšel ten něco jako tábor. Aspoň že jsem dostala povolení, jít ještě domů. Odjezd bude ve středu. Proč neuteču jinam? Příšery si mě najdou všude! Doma jsem si napsala na můj psací program leták na školní školu v přírodě, a dala jsem ho tátovi, když se vzbudil. Totéž udělala i Betty, protože byla vyslýchána za to, a potrestána za to, za ví o tom, že jsem nemrtvá. Poslali ji tam, kam mě. ,,Hm, škola v přírodě, tak brzy?" začal si mnout můj táta bradu.,,No, ano, je to ŠVP uprostřed prázdnin. Školní akce, aby se na školu nezapomnělo."zkoušela jsem mu nalhat. ,,A doučuje se tam Němčina a Angličtina!" dodala jsem. Jakmile toto můj táta uslyšel, povolil. Podobně se vedlo i Betty. Nachystaly jsme si obě kufry, a ve středu jsme jely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama