Bledá 2.

11. dubna 2012 v 15:55 | selena-m |  Díly mé knihy

Část 2. Trapasy




Betty u mě dneska přespávala. Probudila se ráno jako druhá, a protože já v posteli nebyla, začala mě shánět, Nehledala mě dlouho, protože věděla moc dobře, kde je mé oblíbené místo. Vykoukla vikýřem , a viděla mě sedět na střeše vedle satelitu. ,,Spectro! Někdo tě zezdola uvidí! Už je šest hodin a to většina lidí už je na nohou!" řvala na mě. Slétla jsem dolů, a proletěla zavřeným oknem do pokoje. Betty si na hoře ještě ve vikýři vzdychla: ,,Proč nikdy namůže jít po schodech a dveřmi!", a sešla dolů ke mě. ,,Mohli tě vidět!" řekla a zachumlala se zpátky do peřiny v dolní palandě. ,,No bože , snad se toto zas tolik nestalo!" řekla jsem si sama pro sebe, a lehla na peřinu na horní palandě. Už jsem neusnula. Koukala jsem do stropu, a přemýšlela jsem, že bychom mohli s Betty zítra jít na to hřiště u hospody. Měla jsem plán, jak ty malý otrapy, co se mi věčně smějí proženu, že ke mně už nepromluví!

…………………….

Bylo 10 hodin ráno, a já se rozcvičovala na koberci. Když se Betty probudila tak jsme šly dolů na snídani. Při snídani jsem byla dost zamyšlená. Všichni byli při snídani asi zamyšlení. Bylo ticho jako v hrobě. Po snídani jsem navrhla: ,,Co tahle si udělat cyklistický výlet na hřiště?" ,,Nemám nic proti! Jsem spíš pro!" řekla Betty. Honem jsme se šly na horu obléknout. ,,Ještě včera jsi nechtěla jet, a dnes chceš?" divila se Betty. ,,Jo! Chci. Při snídani mi došlo, že nejsem padavka, a že se neurazím hned když mi někdo řekne bledule!" odsekla jsem, a šla si chystat kolo. ,,Počkej!" křičela za mnou Betty. ,,Ještě si navléknu triko!" Zastavit se? To mě ani nenapadlo.

VLOŽKA: Jsem taková panovačná. Betty se musí přizpůsobit tomu, co právě dělám. Ale nesmím se dotýkat lidí. Proč? To se dočtešJ

Betty za mnou pospíchala po schodech. ,,Máš vůbec klíč od garáže?" zeptala se Betty. ,,Proč bych ho měla mít - ne, nemám." řekla jsem. ,,A jak chceš dostat kola ven?" zeptala se Betty, dala ruce v bok a zvedla obočí. ,,Nedělej na mě ten pohled!" řekla jsem. Chvíli jsme na sebe koukaly. Pak mi v mysli došlo: ,,Jdu radši pro ty klíče!" A šla jsem pro ně. Betty se taky už rozpomenula, a šla napřed do garáže. ,,

,,Už jsi přemýšlela někdy o tom," začala Betty. ,,že bys napsala nějakou knihu, a přála si, aby se vydala?" ,,Ne, já knihy ani moc nečtu, natož je psát. Časopisy s módou a apod., to je něco pro mě." odpověděla jsem Betty. ,,Jako rebelka nemám v popisu práce, abych se zabývala psaním knih. Viděla jsi už ty obrovské bichle? Kdybych měla něco takového ručně napsat… To bych si pak musela každý den vázat ruce fáčem!" ,,A na počítači?" zeptala se Betty. ,,Na PC pych možná nějakou tu stránku napsala, ale nevím."odpověděla jsem, a nasedla nasednula na moje fialové kolo. ,, A co bys o sobě řekla, jako tím myslím jestli jsi rebelka, ,,šprtka" nebo něco mezi?" zeptala se mě Betty. ,,Že se ptáš! Moc dobře to víš! Začíná to na R." osekla jsem. Vjížděly jsme do zatáčky.,,Jo, vím. To ví celá škola, jen chtěla vědět co si o sobě myslíš." řekla Betty. ,,To jsi teď slyšela. A co ty? Ty jsi Rebelka, šprtka, nebo něco mezi?" odpověděla jsem otázkou. ,,Asi to mezi. Sice už mám jednu až tři pětky, ale to neznamená rebelku. - Že jo?" odpověděla zase Betty otázkou. ,,Jo, nějak tak to je. A hele, jsme už tady, nechceš si dát ledovou drť?" řekla jsem, když jsme přijely na hřiště. ,,Ledovou drť? Jo, ty myslíš tohle, ani ne, ale nechceš jít na tenisový kurt?" zeptala se Betty, a už si brala dvě rakety od kluků, co právě odcházely z kurtu. ,,Za chvíli, jen si vyřídím nějaké účty!" řekla jsem, a rozběhla jsem se proti těm šestiletým, kteří mě obklopovali nadávkami. Věděla jsem, že tu budou, ale nevím, pro jsem to věděla. Sama sebe překvapuji. ,,Počkej! Jaké účty?!" řekla Betty. Zahodila rakety, a rozběhla se za mnou. Když ale viděla, že běžím k posměváčkům, běžela za mnou, já těsně vedle nich zahnula vedle, a Betty do nich narazila. Měla co vysvětlovat jejich maminkám. Najednou viděla, jak se na kluky žene prostěradlo. Byla jsem to já, a aby mi prostěradlo neproklouzlo skrz ruce, podpírala jsem jej dvěma klacky. Chtěla jsem ze sebe udělat ducha, aby se mě báli, ale ne opravdového, jen toho prostěradlového. Betty jen tak, tak uhnula, a já to i s prostěradlem napálila přímo do partičky šestiletých kluků. Ti úlekem ani nedýchaly. Ale, při nárazu do partičky, jsem pustila klacky, a prostěradlo mnou prošlo. Také dost dobrý trapas. Měla jsem hodně co navykládat maminkám dětí, které se ještě válely na zemi. Ty se skrčili do kouta hospody, jak se mě báli, že jim znovu ublížím. Ale maminky měly jiný názor. Myslely si že jsem duch (což je sice pravda) jak mnou to prostěradlo prošlo, tak se mi báli jednu vlepit. Stejně řvali jak paviáni. Já jim namluvila, že jsem se z toho prostěradla vyvlékla dříve, a že jsem ho před sebou pustila, takže to vypadalo, jako že mnou prošlo. Od nich už jsem nechtěla nic slyšet, nasedla jsem na kolo, a jela z hřiště pryč. Betty to samé. Cestou jsme si měli co povídat. Doma byl taky s Taťkou tanec. Uvěřil historce o tom, že jsem pustila prostěradlo už dřív, ale stejně mám týden domácího vězení. Ale je mi to jedno. Stejně to ale nebyli jen trapasy, aspoň se mi ty šestiletí uřvaní kluci nebudou dál smátJ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama